Ano.

" Každá měsíc tři sta padesát korun."
Zakýval hlavou a poškrábal se v hustém, jako žíně silném porostu ve výstřihu trička.
"Já mám dobrá plat," dodal. "Sto sedmdesát týdně. Jezdím s ještěrkou. Předtím já byl v byfé a vydělával míň."
"Nevíte, jestli Mohammed Busie neměl příbuzné?" zeptal se Mánsson. "Rodiče nebo sourozence?"
Turek zavrtěl hlavou.
"Ne, to nevím. My jsme hodně kamarádili, ale Mohammed moc nemluvil. Bál se."
Mánsson právě v tu chvíli stál u okna a díval se na malý houf lidí zimomřivě se krčících na konečné stanici autobusu. Rychle se otočil k Turkovi.
"Že se bál?"
"Ne bál. Jak se to říká? No, mlčivý."
"Zamlklý? Málomluvný? Aha. Nevíte, jak tu bydlel dlouho?"
Turek si sedl na pohovku mezi okny a zavrtěl hlavou. "Nevím. Já jsem tu měsíc a Mohammed už dýl."
Mánsonovi bylo v zimníku horko. Zdálo se mu, že vzduch je tu nasycen výpary všech jeho osmi obyvatel. Mánsonovi. se intenzivně zastesklo po vlastním úhledném bytě na Plukovní ulici v Malmö.
Vytáhl z kapsy poslední párátko a zeptal se: "Kdy se paní Karlssonová vrátí domů?" Turek pokrčil rameny.
"Nevím," řekl. "Brzy."